Wednesday – 1. řada – co se skrývá za černým humorem v Nevermore

Osm dílů nabízí detektivní příběh, zároveň však nechává hrdinku poznávat sebe ve společnosti, kterou si nevybrala. Výprava, herecké reakce a drobná tření dokážou říct tolik jako nová stopa. Následující pohled připomíná prostředí a menší situace první řady; viníka ani zásadní odhalení neprozrazuje.

Rozdělené okno je začátkem rozhovoru
Barevná a odbarvená polovina pokoje vytvářejí přímý obraz nesouladu. Velké okno s pavučinovým vzorem je současně drží v jednom celku. Enid a Wednesday mohou oddělit své prostory, každodennímu soužití tím ale neuniknou.

Vztah by byl chudší, kdyby Enid měla jen učit uzavřenou hrdinku větší srdečnosti. Sama potřebuje respekt a možnost říct dost. Její vlkodlačí identita přináší vlastní očekávání okolí. Obě tak řeší, jaké je nezapadnout do představy, kterou si o nich někdo vytvořil — přestože to navenek vypadá velmi odlišně.

Škola outsiderů má pořád svou hierarchii
Mezi lidmi s neobyčejnými schopnostmi stále existuje popularita, rivalita i strach ze zesměšnění. Bianca Barclay v podání Joy Sunday má vlastní postavení a důvody si je bránit. Wednesday přichází s přesvědčením o samostatnosti, školní vztahy se jí však nepřizpůsobí jen proto, že je umí zesměšnit.

Ředitelka Weems potřebuje udržovat instituci v chodu. Její rozhovory se studentkou jsou zajímavé rozdílným měřítkem: jedna chce odpověď na záhadu, druhá musí přemýšlet o celé škole. Odhodlání Wednesday může být obdivuhodné a současně nepříjemné pro každého, kdo nese důsledky jejích rozhodnutí.

Inteligence a vize nezaručují správný závěr
Hrdinka je zvyklá být nejbystřejším člověkem v místnosti. Pátrání jí ale předkládá situace, v nichž nestačí rychle nalézt spojení. Je třeba připustit, že může být chybné. Nadpřirozený obraz navíc nemusí nabídnout úplný kontext pro své pochopení.

Detektivní linie se tady setkává s její povahou. Wednesday umí lidi využívat jako zdroje informací dřív, než se zeptá, co je to stojí. Chyba ve vztahu se potom může stát chybou při vyšetřování. Důvtip a ochota někomu věřit jsou dovednosti, které se neučí stejným tempem.

Ruka předvede, co dokáže pohyb
Thing, živá oddělená ruka, vyjádří postoj bez tváře i bez repliky. Postavu hraje Victor Dorobantu; ve scénách natáčených s hercem bylo jeho tělo později odstraněno pomocí vizuálních efektů. Za zvláštností stojí velmi konkrétní herecká práce s pohybem.

V seriálu plném ostrých slov je to vítaná změna rytmu. Gestem lze vyjádřit výčitku, ochotu pomoci i vlastní vůli. Wednesday tak rozmlouvá s někým, kdo jí nemůže odpovědět stejným slovním útokem, rozhodně ale není bez názoru. I absurdní prvek získává podobu každodenního vztahu.

Tanec nechá tělo mluvit jiným jazykem
Ve čtvrté epizodě se Wednesday ocitne na tanečním parketu za zvuku skladby Goo Goo Muck od The Cramps. Pohyb zachová zvláštnost postavy i v situaci, která by ji mohla jednoduše začlenit mezi ostatní. Nemusí se bavit jako ostatní, aby si mezi nimi našla vlastní místo.

Podobné chvíle dávají první řadě vlastní chuť i mimo otázku, kdo stojí za záhadou. Pokoj, gesta a tělesný rytmus mluví o potřebě zůstat sama sebou, ale nezůstat úplně sama. Wednesday si umí udržet kamennou tvář. Seriál je nejživější, když vedle ní dovolí poznat všechno, co se do ní nevejde.

Zdroj základních údajů: TVmaze (CC BY-SA 4.0).